Vlastní ego pošlete z kola ven!

16.04.2020

Nejsem erudovaný odborník na výchovu. Poté co jsem si ukotvila své mateřské sebevědomí, se většinou řídím intuicí a věci se snažím nechat plynout. Někdy ale cítím, že nějakou situaci prostě potřebuji vědomě vyřešit hlavou a vědět proč. Někdy jsou ty výchovné stereotypy, které se používaly na mě, když jsem byla dítě, tak zakořeněné, že je neumím překročit a dělat jinak.

Budu konkrétní - jde o pochvaly. Mám potřebu syna při práci nebo tvoření chválit. Chci ho motivovat, chci mu dodat sebedůvěru. Když jsem se na sebe posledně podívala ze shora, jak spolu sedíme u stolu a třeba zrovna malujeme, viděla jsem místo sebe ten stroj, co střílí tenisové míčky, když hráč nemá tréninkového partnera. Puf - výborně! Puf - skvělé! Puf - výýýborně! Puf - ty jsi šikulka! Ta slova jsem myslela samozřejmě upřímně, ale naprosto ztratily význam, pro mě i pro dítě, protože jsem je tak často opakovala.

Co s tím? Chci podpořit jeho sebevědomí, chci, aby si uvědomil, že zvládá docela složité věci, že třeba výroba loutky je X-krokový proces - kreslení, stříhání, malování, lepení - a najednou loutka. Potřebovala jsem radu a tu jsem našla u průvodkyně rodičů domškoláků. Dala mi návod: Začala jsem Vojtu při těchto činnostech fotit, aby viděl celý proces a postup. Později si fotky prohlížíme a vyprávíme si o tom. Sám vidí, kolik toho zvládl a myslím, že si to opravdu uvědomuje. Fotky pak třeba posílá tátovi do práce, ukazuje babičkám a já vnímám tu jeho hrdost.

A chystám se to celé povýšit ještě na další level. Máme doma ještě tři čtvrtě roční Terezku a  z našich tvůrčích počinů pro ní budeme připravovat návody, podle kterých si i ona bude moct sama vyrábět stejně, jako její polobůh brácha.

Až budete s dětmi hledat, čím se budete spolu zabývat, je vhodné se pohybovat v oblasti, která zrovna dítě zajímá. Rádo kope do balonu? Počítejte třeba hráče, porovnávejte, kdo dal kolik gólů, vytvořte si doma vlastní stadion. Baví ho divadlo? Máte doma všechny loutky? Nehodil by se velikonoční zajíček do velikonoční pohádky? Vyrobte ho! Má nějakou oblíbenou pohádku? Rádo maluje? Tak ať zdobí Anně s Elzou šaty. Jsem si jistá, že vás napadne hromada možností, jak být spolu doma činorodí.

Zásadní je, vždycky při práci s dětmi odložit svoje ego. To bývá někdy těžké, protože se sami do tvoření tak položíte, že byste tu Elzu moc rádi viděli třeba s blýskavými vlasy, ale vaše dítě se do toho zrovna vůbec nechce pouštět a nebo chce patlat všechny modelíny dohromady... To je potřeba poslat pryč a nechat tvorbu v jeho režii.

Podobně je to i s nároky na výkon - vy si můžete myslet, že by to dítě mělo dodělat to cvičení z matematiky (my ve škole taky třeba výkres museli odevzdat hotové), ale ono už zaboha nechce. Tohle jsem dlouho nechápala - jsem hyperaktivní, mám hodně energie, dělám plno věcí a do dalších se vrhám, syn je opak - on rád všechno pomalinku, pianko, bez spěchání, rád odpočívá, potřebuje střídat soustředění s pohybem - musím si vždycky připomínat to, že i když má pár mých genů, nemusí být úplně stejný jako já a může být s energií jinde a navíc já ho tím svým pobízením ještě víc vysiluji. A já pořád byla nespokojená, že se fláká.

Při jakékoliv práci s dětmi je fajn poslat ego z kola ven. Uleví se vám, když se naučíte na dítě dívat nezaujatě, nebudete do společné práce promítat svoje očekávání, zkušenosti nebo i vize nepořádku. Samozřejmě je to hodně těžké a chce to hodně velké úsilí. Když se o to pokusíte, značně vám to zjednoduší společné hraní, tvoření nebo učení. Berte to jako skvělý kurz osobnostního rozvoje zdarma. Vy se velmi posunete a vašemu dítěti se uleví.

Bohužel jsem ještě nenašla žádné cvičení ani návod, který vám popíše, jak toho docílit. Není potřeba se cítit blbě, když zjistíme, že jsme dítě někam natlačili. Všichni děláme vždy to nejlepší, co umíme a pokud si to zpětně uvědomíme, berme to jako příležitost se příště se situací vypořádat lépe.

Držím nám palce, to půjde!

Denisa