Jak dát strachu na frak

22.03.2020

Co se to tu děje? Jak dlouho to bude trvat? Co ještě může přijít? Asi na tohle se ptáme. Nevíme. Sledujeme Babiše, Hamáčka, lidi a Anglii, soucítme s Itálií, které počítá mrtvé. Pořád chodí nějaké nové zprávy, nová opatření. Návštěva babičky je problém. Orientujete se s této situaci, cítíte se komfortně? A jak to vnímají vaše děti? Mluvili jste s nimi o tom? Třeba se bojí.

Napadlo vás, že se děti toho viru, co teď lítá kolem třeba bojí? A co ty lidi v rouškách, skoro to vypadá jak ve městě duchů - sama sebe občas přistihnu, jak pozoruji lidi, co jsou proti mě. Zakašlou? Přijdu si občas jako blázen, ale prostě mám strach. Třeba se přesně takhle bojí i ty děti.

Nějak víc si teď uvědomuji, jak jsem jako dítě v sobě měla hromadu nevyřešených strachů a obav. A nikdo se mnou tyhle pocity neřešil, protože jsem byla dítě a to přece žije bezstarostný život. To, že o starostech s dětmi nemluvíme, neznamená, že je nemají.

Co tím chci říct - děti jsou vnímavé, mnohdy víc než dospělí, jenom občas potřebují pomoct se v dané situaci zorientovat, analyzovat, aby se k ní uměly postavit.

A co bych ráda, aby si každý rodič uvědomil - je v pořádku, že se děti obávají, mají strachy - to jsou naprosto legitimní pocity lidí a asi se shodneme, že naše děti lidi jsou. Hlavně v těchto dnech můžeme využít toho, že jsme pořád spolu a můžeme se o našich emocích promluvit. Dětem tam ukážeme strašně důležitou věc, že cítit něco není ostuda. Je ale potřeba udělat i krok dvě a ukázat jim, jak to, co je nepříjemné, řešit.

Pokud jsme v klasickém režimu, kdy děti jdou v osm ráno do školy, odpoledne se kolem páté potkáme doma, v lepším případě společně povečeříme, pofackujeme přípravu na další den a společně omdlíme do peřin, na nějaké rozhovory a pocitech není moc prostor. Proto se teď zastavme a pomožme dětem popsat jejich pocity. Je to skvělý. Já u toho často pláču, jednak jsem vděčná, že se můj syn vyzná v tom, co cítí, umí to pojmenovat, ale vidím, že chápe, že emoce jsou normální a když je mu třeba smutno, už ví, že zase bude líp. To se ve škole, kde je 25 dětí ve třídě učit nedá. Tenhle předmět v osnovách chybí a jako dospělí je tohle manko pak těžko doháníme.

Hodím vám sem pár typů, jak dětem pomoct, když se necítí dobře.

Velmi jednoduchá a efektní věc je aromaterapie. Používám éterické oleje skoro každý den. Pro navození pohody, pro odpolední relaxaci nebo když vím, že jsme měli těžký den. Třeba jsme tím řešili i usínání, když Vojtu trápily noční můry. Vhodné oleje jsou levandule, mandarinka nebo sladký pomeranč. Skvělé zkušenosti mám s oleji od značky Nobilis Tilia. Olej nakapejte do difuzéru, aromalampy se svíčkou nebo třeba jen na mokrý ručních a nechte vlně odpařovat.

Zkuste s dětmi najít nějaký vhodný rituál. Například dechové cvičení - nechte je, ať si svůj strach představí jako obruč, která je svírá třeba na břiše nebo na hrudníku. Potom je veďte, ať se do toho místa co nejvíc nadechnou, uvidíte, jak se jim to bude dařit a nakonec tu obruč tím dechem nechte prasknout. Podobných věcí můžete vymyslet hodně. V této oblasti je mnou obrovskou inspirací Tereza Kramerová. Nabízí i meditace pro děti k poslechu a sklízí s nimi veliké úspěchy.

Nebo zkuste dětem povídat léčivé pohádky a příběhy. Pokud konkrétní emoci najdete, zkuste děti nechat popsat, co přitom fyzicky cítí, jestli motýlky v břiše nebo svírání žaludku nebo bušení srdce a podle toho do daného místa vyšlete třeba pomyslného rytíře, co roztáhne ty sevřené kleště, které mačkají žaludek. Vymyslíte toho určitě hodně. Děti tyhle povídání mají rády a jsou pro ně velmi ulevující.

Někdy stačí dát si spolu vanu, zalézt si pod deku a vědomě spolu být a naslouchat. Nejen vy jste ta kotva v životě dětí, ale naopak ony jsou našimi největšími učiteli a teď máme příležitost se na svět podívat z jejich čisté a nezatížené perspektivy.

Já vím, je to intenzivní. Nejste na to třeba zvyklí, můžete mít pocit, že to další den nemůžete přežít, protože ty děti každou chvílí zmizí do svého světa, pořád dělají zvuky, rychlé pohyby - ale tenhle čas spolu doma vám už podruhý nikdo dát nemusí.

Denisa